Do této oblasti Evropy Češi na dovolenou nejezdí. Když už se do Rumunska vypraví, tak hlavně na hory, zlézt Karpaty nebo pohoří Fagaraš, na Drákulův hrad či k moři. Případně se podívat do českých vesnic v Banátu.

Jen kousek za maďarskými hranicemi, v takzvaném rumunském Rudohoří, ale leží vesničky, kde mají k Česku velmi blízko. V kopcích s úzkými barevnými políčky žijí už přes sto let Slováci, kteří si tady udržují nejen slovenskou kulturu, ale také jazyk. Na začátku dvacátého století jich žilo v kopcích nad městem Alesd 30 tisíc. Více než polovina z nich však po druhé světové válce odešla. Přesídlili do vybydleného českého pohraničí, kde dodnes většina z nich či jejich potomků žije.

V Rumunsku zůstaly tisíce Slováků. Nejvíce jich bydlí v oblasti okolo obce Nová Huta (rumunsky Sinteu), pod kterou spadají vesnice Stará Huta (Huta Voivozi), Židáreň (Valea Tarnei) a Sočet (Socet). Starosta obce Nová Huta, třiatřicetiletý Benedek Lasak, nyní i pod dojmem demonstrací v Bukurešti přemýšlí, jak oblast ubránit před odlivem obyvatel. Mladí tady sice oficiálně stále žijí, ale až polovina obyvatel si vydělává mimo Rumunsko a i místní obce lidé pomalu opouštějí kvůli životu na Slovensku, v Česku či západních zemích.

Jednu z cest, jak zachovat kulturu i jazyk a zároveň udržet pracovní sílu, vidí v turismu. "Přemýšlíme nad tím, jaký program turistům nabídnout, aby měli kvůli čemu přijít a pár dní tady zůstali," říká mladý muž, který pochází ze Staré Huty. Místním úřadům už podal projekt na cyklostezky a uvažuje i o tom, že by tady zavedl tradici slavností zvaných odpust na svátek Cyrila a Metoděje, kdy sem přijíždí nejvíce Slováků. Odpust by pak mohl mít podobný zvuk jako festival, jenž se v létě koná v českých vesnicích na jihu Rumunska. "Ještě dva roky zpátky jsme tady neměli žádné ubytování, ale dnes se staví už dva penziony," popisuje postupný vývoj Lasak, který je starostou Nové Huty dva a půl roku.

Těžký život v Rudohoří

Slovenské osídlení okolo Nové Huty vypadá, jako by tam někdo jen tak ledabyle rozhodil kostičky lega. Co kopec, to dům. Připomíná to kopaničářské osady, jaké známe z některých oblastí na Moravě. Na samoty obklopené poli a lesy navazují pole a lesy dalších samot. Většinou to jsou malé domečky, kde je jen pár úsporných místností. Je vidět, že bydlení v některých rodinách se od počátku 20. století moc nezměnilo. Trvale žít v místě, které se nachází v 650 až 750 metrech nad mořem, přitom není jednoduché. Zatímco vodu už dnes mají v Nové Hutě zavedenou skoro všichni, což zaplatila a pomáhala dobrovolně vybudovat spřízněná švýcarská farnost, s kanalizací je to horší. Zatím je k ní připojena asi čtvrtina obyvatel. Lasak ale plánuje zažádat o dotace a vybudovat žumpy.

Radek Ocelák (30)

Vystudoval bohemistiku, filozofii a logiku, pochází z Rýmařova. Od dětství se zajímal o své předky, před několika lety začal psát blog Reemigranti. Zpracovává rodokmeny, pracuje v IT.

Slováci, především ze středního Slovenska, začali kopce v rumunském Rudohoří osidlovat v první polovině 19. století. "Lákali je sem náboráři několika uherských šlechtických rodů. Získali levnou pracovní sílu pro kácení dřeva, z něhož vyráběli potaš," vysvětluje Radek Ocelák, jenž se začal před pěti lety intenzivněji zabývat historií rumunských Slováků a sestavovat jejich rodokmeny. Sám je jejich potomkem.

Potaš neboli salajka je uhličitan draselný, který se zde používal hlavně k tavení skla ve sklárně. Slovákům, dřevorubcům a zemědělcům šlechtici slíbili, že jim za vykácení určité parcely místo nechají a na něm že pak mohou hospodařit. Kácení lesů následně určilo rozmístění vesnic i jednotlivých domů. Postupně takto v Rumunsku vzniklo celkem 17 vesnic a osad.

Největší rozkvět zažili tamní Slováci ve 30. letech minulého století. Tehdy je podporovala i československá vláda: posílala sem například slovenské učitele nebo pomohla vystavět školy a tím také snížit negramotnost. Výraznou osobností té doby byl například učitel Rudolf Dočolomanský, otec herce Michala Dočolomanského. Díky tomu, že Slováci ve vesnicích žili pospolu a byli relativně soběstační, si také zachovali folklorní tradice nebo různé dialekty.

Před druhou světovou válkou žilo v celé zemi kolem 50 tisíc Čechů a Slováků − jen v Rudohoří bylo kolem 30 tisíc Slováků. Šlo o generace, které se v Rumunsku už narodily, a byly to právě ony, jež po odsunu Němců začaly obydlovat české pohraničí. "V Rudohoří bylo víc Slováků než Čechů v Banátu, více jich i přišlo do Československa a mají v Česku více potomků. Přesto se o nich moc neví," zamýšlí se Ocelák, který pracuje v IT firmě.

Když zpovídá pamětníky, setkává se občas s tím, že na své dětství v Rumunsku nechtějí vzpomínat. Mnoho z nich žilo ve špatně dostupných a nehostinných kopcích v chudobě, a když jim po válce Čechoslováci slibovali statky, hospodářská zvířata a blahobyt, pro ně a jejich rodiny to mělo znamenat vysvobození.

Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • V článku se dále dočtete:
  • Jak se rumunským Slovákům vedlo ve vysídlených Sudetech.
  • Kolik jich dodnes zůstává v celé oblasti Rudohoří.
  • Jak vidí budoucnost tamní slovenské enklávy místní starosta nebo farář.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se